Období prvního listopadového týdne bylo v USA velmi napjaté. V září a říjnu Amerika a celý svět s velkým očekáváním sledovali „debates“ prezidenta Donalda Trumpa a demokratického kandidáta na prezidenta Joea Bidena. Spojené státy se rozdělily na stranu demokratů a stranu republikánů (vedle jiných menších stranách, které se v USA nacházejí, jsou Demokratická a Republikánská strana nejmocnější). Média propagují hlavně demokratů a staví se na jejich stranu. Proto je pro lidi, kteří nejsou vůbec politicky zainteresovaní, těžké rozpoznat, co se vlastně v politice děje. Zda v USA existuje vůbec svoboda slova je otázka. Pokud se na to vše podíváme s odstupem, zjistíme, že mnozí si vůbec nevšimli, že výsledky kampaně za prezidenta Bidena byly vyhlášeny nejprve přes média a zatím ne oficiálně. Média ovlivňují v USA všechno a, pravděpodobně i na celém světě.
V mých předešlých blozích jsem popisovala, jak se město New York vyrovnává s pandemii COVID-19 od jejího vypuknutí až dosud. Vždy se budu stavět na stranu lidskosti, která v USA převládá, a také za to, že Newyorčané si navzájem pomáhají. Vždy budu za to, že ta lidskost nevymřela a podpora lidí je opravdu viditelná a obrovská.
Avšak sociální hledisko a politický systém nám nenabízí takový pozitivní náhled na věc a ani dobré vyhlídky do budoucna. Zde převládají zejména média a mnozí bezhlavě následují jeden proud. Proud, který káže, jak máme myslet a také formuje myšlení lidí. Proud, který nedává možnosti, ale strhává s sebou i to dobré, i to špatné. Není to správná cesta, to mnozí už vědí, a mnozí tuto možnost odmítají. Je nemyslitelné, aby se v tomto strhujícím proudu věděl někdo rozhodnout sám za sebe. A toto je Amerika dneška a New York dneška.
Amerika obecně byla vždy vnímána takovým způsobem, že si zde každý může najít své místo a stát se tím, kým chce. Možností na práci zde vždy bylo dost, pokud nebyla právě krize (také před COVID-19). Samozřejmě, že i konkurence byla vždy velká. Rovněž možností ke studiu vždy bylo a je mnoho. Od veřejných škol, levných škol až po ty soukromé a extrémně drahé. Pokud nemáte školu z čeho zaplatit nebo rodičů, či jiných investorů, stipendium nebo grant, můžete si vzít půjčku. V tomto případě budete celý život platit náklady na školu, protože ani práce, kterou získáte po studiu, vám nezaplatí půjčku s vysokými úroky ani o pár let. Zde svázanost se systémem je očividná, ať se ho jakkoli snažíme pojmout jako svobodný, finančně svobodný vůbec není.
Protirasistické plakáty v Soho, Dolní ManhattanProtirasistické plakáty v Soho, Dolní Manhattan (M. Harsaniova)
Společnost byla vždy rozdělena nejen politicky, ale i sociální, třídní a i rasově. To je dlouholetý fakt. Dějiny Ameriky začínají kolonizací, imigrací, těžkou prací a vytěžováním imigrantů, otroctvím či genocidou původních obyvatel. Budováním míst, industrializací, budováním infrastruktury, rozrůstáním se společnosti, rozdělováním se na třídy. Je už jen smutným faktem, že lidé se zařazovali do tříd i podle barvy pleti a podle barvy pleti se určovalo, co kdo může a co kdo nemůže. Rasismus, hlavně ten systémový, si zaslouží pozornost. Zaslouží si změnu, lidé by měli otevřít oči a přestat soudit ostatních podle barvy pleti. Ačkoliv je pravdou, že lidé bílé pleti, kteří se v mém okolí nebo v práci nacházejí, jsou proti jakémukoli projevu rasismu. Je pravdou i to, že na demonstracích, které podporovaly boj proti rasismu po zavraždění George Floyda, tvořili běloši vždy alespoň polovinu zúčastněných lidí. Systémový rasismus nemusí být vždy viditelný na povrchu, ale existuje v běžném životě v New Yorku, a to v různých institucionálních odvětvích, zejména v tech-oblastech. Zde mohu říci, že mladí lidé černé a tmavé pleti cítí rasismus i v práci nebo v různých jiných životních situacích čelí různým narážkám. Rasismus nemusí pocházet pouze od lidí bílé pleti. I já jsem už vícekrát zažila narážky na svou bílou pleť. Například, vyslechla jsem si i názor od spolužačky z Peru, jakou mám velkou výhodu, že jsem bílá a že s hledáním práce problém mít nebudu a najdu si práci rychle, protože jsem bílá. Což byla vysloveně urážka a chvíli mi trvalo, než jsem jí postoj strávila, protože mi na začátku byla velmi sympatická. Toto také není správné a Američané si to nazvali „reverse racism“, obrácený rasismus.
